AI ve veřejné správě: kde už dnes dává smysl a jak ji využívat v praxi

Umělá inteligence se ve veřejné správě postupně posouvá z teoretických debat do reálného provozu. Nejde přitom o plošnou digitalizaci ani o snahu nahradit člověka, ale o cílené využití v konkrétních situacích, kde vzniká největší administrativní zátěž. Smysl má tehdy, když zkracuje čas nad opakujícími se úkony, zpřehledňuje práci s informacemi a snižuje riziko chyb. 

Největší přínos AI dnes spočívá v práci s textem a informacemi. Úředníci tráví značnou část času jejich čtením, interpretací a přepisem do konkrétních výstupů. Právě tady AI dokáže výrazně zrychlit práci tím, že připraví první návrh. Dokáže shrnout dlouhý dokument do několika klíčových bodů, identifikovat podstatné informace nebo navrhnout strukturu odpovědi. Nejde o nahrazení odbornosti, ale o eliminaci času stráveného nad mechanickými kroky. Úředník se tak dostává rychleji k tomu podstatnému, tedy k posouzení a rozhodnutí.

Velmi konkrétní využití má AI při zpracování žádostí o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Nejde o samostatnou „agendu“, ale o typ činnosti, který se opakuje napříč úřadem a má jasně dané lhůty a pravidla. V této situaci AI pomáhá především s orientací v obsahu žádosti. Dokáže analyzovat text podání, rozpoznat, co je skutečně požadováno, a navrhnout odpovídající strukturu reakce. Současně umí upozornit na části, které mohou obsahovat osobní údaje, nebo které je potřeba posoudit z pohledu zákonných výjimek. 

Podobná logika se uplatňuje i v oblasti ochrany osobních údajů. GDPR agenda je typická tím, že kombinuje právní požadavky s každodenním provozem organizace. AI zde funguje jako prostředník, který překládá abstraktní právní normy do konkrétních kroků. Pomáhá například při tvorbě odpovědí na žádosti subjektů údajů, při kontrole dokumentů z hlediska výskytu osobních údajů nebo při návrhu záznamů o činnostech zpracování. V praxi to znamená, že úředník nezačíná s prázdným dokumentem, ale pracuje s návrhem, který odpovídá základním požadavkům.

Z pohledu občana je zajímavé využití AI v komunikaci s veřejností. Správně nastavené nástroje mohou zlepšit dostupnost informací a snížit bariéru při kontaktu s úřadem. AI může pomoci vysvětlit postupy srozumitelnějším jazykem, navigovat uživatele při vyplňování formulářů nebo odpovídat na základní dotazy mimo úřední hodiny. Zásadní je ale nastavení hranic. AI by neměla poskytovat závazná právní stanoviska ani nahrazovat oficiální komunikaci v situacích, které mají právní dopad.

O tom, zda AI ve veřejné správě skutečně funguje, nerozhoduje technologie, ale způsob jejího zavedení. Základem je jasně definovaný problém, který má AI řešit. Pokud je nasazena pouze jako obecná inovace bez konkrétního cíle, její přínos se rychle ztratí. Neméně důležitá je kontrola výstupů a jasné určení odpovědnosti. AI může připravit návrh, ale odpovědnost za výsledek nese vždy člověk. Klíčová je také integrace do stávajících procesů. Pokud nástroj neodpovídá reálné praxi úřadu, nebude využíván bez ohledu na jeho kvalitu.

AI ve veřejné správě tedy není otázkou vzdálené budoucnosti, ale současného nastavení procesů. Největší hodnotu přináší tam, kde zrychluje rutinu, zpřehledňuje informace a podporuje rozhodování. Nejde o nahrazení lidské práce, ale o její posun směrem k činnostem, které mají skutečnou přidanou hodnotu. V dobře nastaveném prostředí znamená AI méně administrativy a více prostoru pro kvalitní výkon veřejné správy.

Zároveň je potřeba vnímat, že využívání AI bude stále více ovlivňováno regulací, zejména evropským AI Actem. Ten zavádí pravidla pro používání umělé inteligence podle míry rizika a klade důraz na transparentnost, kontrolu a odpovědnost. Pro veřejnou správu to v praxi znamená, že AI nelze používat nekontrolovaně, ale musí být jasně definováno, k čemu slouží, jak funguje a kdo za její výstupy odpovídá.

Právě proto se v praxi prosazuje model, kdy AI slouží jako podpůrný nástroj, nikoliv jako autonomní rozhodovatel. Tento přístup uplatňujeme i v rámci řešení Váš Pověřenec, kde je AI využívána například při práci s žádostmi, dokumenty nebo GDPR agendou, ale vždy s důrazem na kontrolu ze strany uživatele a soulad s legislativními požadavky.