Nové doporučení ÚOOÚ č. 01/2026: kamerové systémy u poskytovatelů zdravotních služeb

Úřad pro ochranu osobních údajů přijal 10. srpna 2026 doporučení č. 01/2026, které se věnuje kamerovým systémům u poskytovatelů zdravotních služeb. Navazuje tím na loňské doporučení pro školy a na obecnou metodiku ke kamerovým systémům, tentokrát ale pro prostředí, kde je situace citlivější v jednom podstatném ohledu – ve zdravotnictví se prakticky vždy zpracovávají údaje o zdravotním stavu, tedy zvláštní kategorie osobních údajů, na které GDPR klade výrazně vyšší nároky. Úřad rozlišuje dvě skupiny správců: menší poskytovatele ambulantní péče, tedy praktické lékaře, zubaře, gynekology nebo fyzioterapeuty, a rozsáhlejší poskytovatele typu polikliniky nebo nemocnice, kteří se od té první skupiny liší nejen počtem pacientů a zaměstnanců, ale i tím, že poskytují lůžkovou péči.

Doporučení rozlišuje čtyři účely, pro které se kamery ve zdravotnictví typicky nasazují. Diagnostický účel znamená, že kamera je nezbytnou součástí vyšetření – třeba při hodnocení mobility, spánkové polygrafii nebo záznamu operačního zákroku – a záznam se v takovém případě stává součástí zdravotnické dokumentace. Dohledový účel slouží k monitorování pacienta v reálném čase, typicky na JIP nebo ARO, kde je pacient v omezené pozici a nemůže si sám přivolat pomoc, nebo v souvislosti s použitím omezovacích prostředků, kde zákon o zdravotních službách poskytovateli přímo ukládá povinnost zajistit dohled. Ochranný účel odpovídá klasické ochraně majetku, zdraví a života a zahrnuje preventivní, reaktivní i důkazní funkci kamerového systému. Výukový účel se týká přenosu nebo záznamu výkonu za účelem vzdělávání studentů nebo zdravotnických pracovníků.

U diagnostického účelu je klíčové, že právním titulem zpracování není souhlas, ale plnění povinností podle zákona o zdravotních službách a předpisů o zdravotnické dokumentaci – výjimka ze zákazu zpracování zvláštní kategorie údajů se opírá o nezbytnost pro účely lékařské diagnostiky. Specifickou situaci přináší telemedicína, kde zákon výslovně vyžaduje vyjádření souhlasu či nesouhlasu pacienta s pořízením záznamu komunikace, a pokud pacient souhlas neudělí, záznam se nepořídí, ale zdravotní služba se dál poskytuje. Od 26. března 2029 navíc vstoupí v účinnost nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které umožní sekundární využití elektronicky vedených zdravotních záznamů pro vzdělávací účely – i tady si ale pacient bude moci sekundární využití svých údajů kdykoliv odmítnout.

U dohledového účelu doporučení zdůrazňuje, že sledování pacienta prostřednictvím kamer musí co nejméně zasahovat do jeho soukromí i důstojnosti. Konkrétně to znamená, že při hygieně nebo v době návštěv by měla být zachována diskrétnost, například zatažením závěsu nebo mobilní plentou, a u nezletilých pacientů bez doprovodu nebo obětí závažných trestných činů je třeba zvlášť pečlivě zvážit, zda je monitorování prostřednictvím kamer vhodným přístupem, nebo zda by naopak mohlo zdravotní stav pacienta zhoršit.

Ochranný účel je z pohledu GDPR nejnáročnější na odůvodnění, protože se zde nejčastěji objevuje snaha nasadit kamery „pro jistotu", bez skutečně definovaného ohrožení. Úřad připomíná, že prevence útoků na personál má u kamer jen minimální reálný efekt – jejich přítomnost obvykle neodradí agresivního jedince ve chvíli akutního incidentu. Před nasazením rozsáhlejšího kamerového systému, který zpracovává zvláštní kategorie údajů, zejména pokud využívá pokročilé monitorovací technologie jako umělou inteligenci nebo biometriku, je nezbytné zvážit vypracování posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA) – a u poskytovatelů, kteří spadají pod kritickou infrastrukturu, může navíc vznikat povinnost posoudit dopad vysoce rizikových AI systémů podle aktu o umělé inteligenci.

Souhlas pacienta jako právní titul pro kamerový systém je podle doporučení nevhodný téměř ve všech situacích, protože vztah mezi lékařem a pacientem je z podstaty nerovnovážný a kvalitu souhlasu, který by musel být svobodný, informovaný a odvolatelný bez dopadu na poskytnutí zdravotní péče, je obtížné doložit. Totéž platí pro vztah zaměstnavatele a zaměstnance. Poskytovatelé se tak musí opírat o jiné právní tituly podle konkrétního účelu – oprávněný zájem u ochranných účelů spojený s povinností provést balanční test, veřejný zájem nebo životně důležité zájmy pacienta u dohledových účelů v akutní péči, případně plnění právní povinnosti u diagnostických účelů. Zákoník práce navíc výslovně zakazuje bez závažného důvodu podrobovat zaměstnance skrytému či otevřenému sledování, což prakticky vylučuje kamery v místech jako jsou pokoje pro odpočinek personálu, sesterny, kuchyňky nebo šatny.

Balanční test, který musí správce provést před nasazením kamer na základě oprávněného zájmu, má vybrat variantu řešení s nejmenším možným dopadem do soukromí – včetně zvážení alternativ, jako jsou čipové vstupy, elektronicky uzavíratelné vchody nebo osobní alarmy. Doporučení kategorizuje umístění kamer podle míry zásahu do soukromí od nízké (perimetr pozemku, parkoviště bez rozpoznávání osob) přes střední (vstupy do zařízení, vstupní haly) až po vysokou (chodby, recepce, čekárny, jídelny) a velmi vysokou (jednotlivé pokoje, pracoviště s nutným dohledem, vyšetřovny a ordinace, toalety, šatny personálu, kaple, kamery s biometrickým rozpoznáváním obličeje nebo se zvukovým záznamem). U prostor s velmi vysokým zásahem do soukromí, jako jsou toalety, umývárny nebo odpočinkové místnosti personálu, bude podle úřadu jen výjimečně možné dosáhnout výsledku balančního testu, který by kamery ospravedlnil.

Praktickou otázkou zůstává i doba a místo uložení záznamu. Pro ochranné účely doporučuje úřad orientačně dobu uchování 72 hodin, u menších poskytovatelů, kde může dojít k dočasnému přerušení provozu například z důvodu dovolené, i o něco delší dobu v řádu jednoho až dvou týdnů. Záznamy lze uchovávat lokálně u správce, u zpracovatele, typicky bezpečnostní agentury, nebo vzdáleně v cloudu – v takovém případě je nutné prověřit zemi uložení dat, úroveň ochrany osobních údajů v této zemi a zabezpečení přenosu, k čemuž může sloužit katalog cloud computingu Digitální informační agentury.

Nemenší důraz doporučení klade na informační povinnost, kterou má poskytovatel vůči pacientům, zaměstnancům i návštěvníkům splnit ve dvou úrovních – krátkou informační cedulí s piktogramem před vstupem do monitorovaného prostoru a podrobnými informacemi dostupnými na druhé úrovni, přičemž forma zpřístupnění musí odpovídat cílové skupině pacientů. Zveřejnění podrobných informací pouze na webu tak nemusí být dostatečné například u poskytovatele, který se zaměřuje na geriatrickou péči.

Zavedení nebo úprava kamerového systému u poskytovatele zdravotních služeb tak v praxi vyžaduje mnohem pečlivější přípravu než u běžné obecní budovy – od volby správného právního titulu přes balanční test až po nastavení doby uchování a informační povinnosti, a to ideálně ve spolupráci s pověřencem pro ochranu osobních údajů už ve fázi návrhu systému. Pokud u vás tuto roli zastává vlastní pověřenec, doporučení ÚOOÚ č. 01/2026 je dobrým podnětem k tomu, projít s ním existující i plánované kamerové systémy znovu od začátku. Tým Váš Pověřenec zároveň poskytovatelům zdravotních služeb i jejich zřizovatelům pomáhá s balančním testem, posouzením DPIA nebo nastavením konkrétního řešení jako doplněk k jejich stávající pověřenecké agendě – stačí se ozvat.