Příklady dobré a špatné praxe u zákona č. 106/1999 Sb. a prevence jeho zneužití

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ"), představuje základní pilíř transparentnosti veřejné správy v České republice. Jeho účelem je zajistit právo veřejnosti na informace o činnosti státních orgánů, územních samosprávných celků a dalších veřejných institucí. Tento zákon však, stejně jako jakýkoliv právní nástroj, může být využíván jak správně ve prospěch transparentnosti, tak i zneužíván způsobem, který paralyzuje činnost povinných subjektů.

Tento článek poskytuje komplexní přehled dobré i špatné praxe, varování před typickými chybami a praktické příklady ze soudní judikatury.

Základní principy dobré praxe při poskytování informací

Transparentnost jako základ

Dobře fungující povinný subjekt aktivně zveřejňuje informace o své činnosti způsobem, který minimalizuje počet individuálních žádostí. Podle § 5 InfZ musí povinné subjekty povinně zveřejňovat důležité informace o své organizační struktuře, rozpočtu, smlouvách a dalších dokumentech.

Příklad dobré praxe:
Město Hradec Králové získalo v roce 2023 ocenění za nejlepší webové stránky obce s rozšířenou působností. Město systematicky zveřejňuje veškeré požadované informace v přehledné struktuře, včetně poskytnutých odpovědí na žádosti podle InfZ. Tím snižuje administrativní zátěž vlastního úřadu a zvyšuje důvěru občanů.

Dodržování zákonných lhůt

Povinný subjekt má ze zákona 15 dnů na vyřízení žádosti o informace, přičemž tuto lhůtu může ze závažných důvodů prodloužit maximálně o dalších 10 dnů. Důležité je žadatele o prodloužení informovat včas a řádně zdůvodnit, proč je prodloužení nutné.

Příklad dobré praxe:
Obce, které efektivně organizují svou dokumentaci a mají jasně určenou odpovědnou osobu pro vyřizování žádostí podle InfZ, zpravidla dokážou dodržet standardní 15denní lhůtu bez nutnosti prodlužování. Kvalitní archivace a digitalizace dokumentů významně urychluje vyhledávání požadovaných informací.

Komunikace se žadatelem

Základem dobré praxe je vstřícná a profesionální komunikace. Pokud není žádost dostatečně srozumitelná, měl by povinný subjekt žadatele vyzvat k upřesnění v zákonné sedmidenní lhůtě a pomoci mu formulovat žádost tak, aby bylo možné ji efektivně vyřídit.

Příklad špatné praxe:
Některé úřady využívají výzvy k upřesnění žádosti jako taktiku k protahování lhůt. Žadatel je vyzván k upřesnění, pak následuje další výzva a poté teprve oznámení o nákladech. Celý proces se tak může protáhnout i na tři měsíce, přestože původní žádost byla dostatečně konkrétní.

Ochrana před zneužitím práva na informace

Legislativní úprava § 11a InfZ

Novela InfZ účinná od 1. srpna 2020 výslovně zakotvila možnost odmítnout žádost z důvodu zneužití práva na informace. Podle § 11a odst. 1 může povinný subjekt odmítnout žádost, pokud lze ve vztahu k ní dovodit:

1.   Nátlakovou žádost – cílem žadatele je působit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace

2.  Nepřiměřenou zátěž povinného subjektu – zahrnující šikanózní výkon práva

Kritéria pro identifikaci zneužití práva

Veřejný ochránce práv ve svém šetření z roku 2020 jasně definoval, že samotné vysoké množství žádostí nebo rozsáhlost požadovaných informací nestačí k prokázání zneužití práva. O zneužití se jedná až tehdy, když k množstevnímu aspektu přistoupí další faktory:

·         Žadatel podává různorodé žádosti bez obsahové souvislosti

·         Snaha paralyzovat činnost povinného subjektu

·         Opakované podávání žádostí o již poskytnuté informace s minimálními formulačními změnami

·         Podávání žádostí většímu počtu povinných subjektů současně bez zjevné souvislosti

·         Odmítání úhrady oprávněně stanovených nákladů po předchozích žádostech

Příklad zneužití práva z judikatury:

Ukázkový případ šikanózního výkonu práva řešil Nejvyšší správní soud v případu obce Seč (rozsudek č. j. 2 As 24/2015-52). Žadatel z důvodu osobního sporu se starostou podával neustále žádosti, doplňující žádosti a opravné prostředky v takovém množství, že došlo k rezignaci všech zastupitelů obce. I po jejich rezignaci však v podávání žádostí pokračoval. Soud rozhodl, že v tomto případě nešlo o snahu získat informace, ale o paralyzaci činnosti povinného subjektu jako odplatu za předchozí postup obce ve stavebním řízení.

Další příklad:

V rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (č. j. 52 A 76/2014-987) byla uznána možnost odmítnout systematicky se opakující žádosti téhož žadatele, pokud je zjevné, že jejich účelem je pouze šikana povinného subjektu.

Typické situace zneužití zákona 106

1. Spamování úřadů opakovanými žádostmi

Někteří jedinci podávají desítky až stovky žádostí současně k různým úřadům, často s minimálními odlišnostmi v textu. Takové jednání má zpravidla za cíl vytvořit tlak na úřady nebo konkrétní osoby.

Příklad:
Ústavní soud obdržel v jednom dni od jedné skupiny žadatelů, nespokojených s jeho nálezem, kolem stovky dotazů podle InfZ. Podobně některé obecní úřady čelí žádostem, kdy žadatel požádá desítky obcí v regionu současně o stejné informace, aniž by měl k těmto obcím jakýkoliv vztah.

2. Žádosti motivované soukromou pomstou

Často se jedná o situace, kdy žadatel využívá InfZ jako nástroj osobní vendety vůči konkrétním zaměstnancům úřadu nebo zastupitelům. Typicky se žadatel detailně dotazuje na osobní či platové podmínky konkrétních zaměstnanců s cílem je poškodit nebo zesměšnit.

3. Kverulantské žádosti

Jde o případy, kdy žadatel opakovaně žádá o informace, které již obdržel, případně se ptá na stejnou věc s minimálními formulačními změnami. Cílem není získání informací, ale zatížení úřadu.

4. Účelové odmítání úhrady nákladů

Žadatel požaduje mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, ale po jejich vyhledání odmítne uhradit oprávněné náklady. Následně podává obdobné žádosti znovu.

Příklad špatné praxe žadatele:
Žadatel požadoval vyčíslení vyplacených peněz znalci od roku 1975 do současnosti, osobní údaje všech soudců, hrubou mzdu všech zaměstnanců soudu několik let nazpět a další rozsáhlé informace. Takové žádosti jsou často účelové a směřují spíše k zatížení úřadu než k legitimnímu získání informací.

Ochranné mechanismy pro povinné subjekty

1. Záloha na náklady (novela 2022)

Od roku 2022 mohou povinné subjekty požadovat zálohu ve výši až 60% odhadovaných nákladů u žádostí směřujících k mimořádně rozsáhlému vyhledávání informací. Žadatel má 60 dnů na zaplacení zálohy. Pokud zálohu nezaplatí, lze žádost odložit.

Dobrá praxe zde může vypadat například následovně:
Povinný subjekt při obdržení zjevně nepřiměřeně rozsáhlé žádosti kvalifikovaným odhadem vyčíslí předpokládané náklady, vyžádá zálohu a řádně odůvodní jednotlivé nákladové položky. Tím se chrání před situací, kdy po vyhledání informací žadatel odmítne náklady uhradit.

2. Odmítnutí žádosti podle § 11a InfZ

Povinný subjekt může do sedmi dnů od přijetí žádosti odmítnout žádost, pokud lze dovodit zneužití práva. Je však nutné:

·         Řádně zdůvodnit, proč se má za to, že jde o zneužití práva

·         Uvést konkrétní skutečnosti prokazující šikanózní charakter žádosti

·         Posuzovat každou žádost individuálně – nelze automaticky odmítat všechny žádosti od určitého žadatele

Příklad dobré praxe při odmítnutí:
V rozhodnutí o odmítnutí žádosti povinný subjekt konkrétně popsal historii předchozích žádostí žadatele, prokázal systematický charakter podávání žádostí bez obsahové souvislosti a doložil, že již v minulosti žadatel odmítl uhradit náklady. Rozhodnutí bylo řádně odůvodněno s odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu.

3. Spojování žádostí

Pokud jeden žadatel podá více samostatných žádostí ve stejný den nebo krátce po sobě, lze je spojit k společnému vyřízení. To umožňuje efektivnější zpracování a snazší identifikaci případného zneužití práva.

Doporučení pro prevenci zneužití

Pro povinné subjekty:

1.   Proaktivní zveřejňování informací – Čím více informací subjekt aktivně zveřejní na svých webových stránkách, tím méně individuálních žádostí obdrží.

2.  Jasné interní postupy – Mít určenou osobu odpovědnou za agendu InfZ a vypracované vnitřní směrnice pro vyřizování žádostí.

3.  Dokumentace postupů – Pečlivě dokumentovat veškerou komunikaci se žadatelem pro případ nutnosti prokázat systematické zneužívání práva.

4.  Využití metodických materiálů – Ministerstvo vnitra poskytuje metodická doporučení k postupu povinných subjektů podle InfZ.

5.   Využití § 6 odst. 1 InfZ – Pokud je informace již zveřejněna, lze do 7 dnů místo poskytnutí informace sdělit žadateli odkaz, kde je informace dostupná.

Příklad dobré praxe:
Obec Jirkov získala ocenění v soutěži Zlatý erb za kvalitní webové stránky, kde systematicky zveřejňuje všechny požadované informace včetně strukturovaných dat o rozpočtu, smlouvách a rozhodnutích orgánů obce.

Pro žadatele (jak nežádat):

Žadatelé by se měli vyvarovat:

·         Podávání žádostí motivovaných osobními spory

·         Požadování informací, které jsou již veřejně dostupné

·         Nepřiměřeně rozsáhlých žádostí bez legitimního důvodu

·         Opakovaného žádání o stejné informace s minimálními změnami

·         Podávání desítek žádostí současně bez obsahové souvislosti

Srovnání dobré a špatné praxe

 

Judikatura jako návod k praxi

Klíčové rozsudky pro povinné subjekty:

1.   Rozsudek NSS č. j. 2 As 24/2015-52 – Paralyzace činnosti obce opakovanými žádostmi jako zneužití práva

2.  Rozsudek NSS č. j. 7 As 6/2017 – Definice šikanózního výkonu práva

3.  Rozsudek NSS č. j. 8 As 78/2014-12 – Množství žádostí samo o sobě nestačí k prokázání zneužití práva

4.  Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1684/11 – Jakákoli omezení práva na informace musí být proporcionální

Klíčové závěry z judikatury:

·         Zneužití práva vyžaduje kombinaci objektivního (výkon práva v rozporu se smyslem zákona) a subjektivního prvku (úmysl škodit)

·         Každá žádost musí být posuzována individuálně

·         Právo na informace je ústavně garantované, proto jeho omezení vyžaduje zákonný podklad

·         Povinné subjekty nejsou povinny vytvářet nové informace nebo právní analýzy

Závěr

Zákon č. 106/1999 Sb. je důležitým nástrojem transparentnosti veřejné správy. Jeho správné využívání vyžaduje vyvážený přístup – na jedné straně maximální otevřenost a vstřícnost povinných subjektů vůči občanům, na druhé straně ochrana před zneužitím, které by mohlo paralyzovat činnost veřejné správy.

Dobře nastavený systém poskytování informací není zátěží, ale naopak nástrojem budování důvěry mezi veřejnou správou a občany. Transparentnost zvyšuje legitimitu rozhodování a snižuje prostor pro korupci a nehospodárnost

Praktické doporučení na závěr:

Nejlepší prevencí proti nadměrným žádostem podle InfZ je proaktivní zveřejňování všech informací, které nejsou chráněny zákonem. Obce a úřady s nejlepší praxí zveřejňují kompletní smlouvy, rozpočty, zápisy z jednání i odpovědi na předchozí žádosti podle InfZ. Tím minimalizují administrativní zátěž a současně prokazují svou transparentnost.

 

Zajímalo by Vás něco dalšího ohledně zákonu 106 nebo s vyřizováním žádostí potřebujete pomoci? Neváhejte se na nás obrátit - rádi Vám pomůžeme!