AI Act ve školství: co znamená pro běžného učitele (a co ne)

Většina rozhovorů, které o AI Actu vedeme s ředitelstvím škol, začíná stejnou otázkou: „Proč to máme vůbec řešit? My jenom píšeme pracovní listy v ChatGPT.“

 

Je to legitimní otázka a odpověď na ni není „protože jinak dostanete pokutu“. Odpověď je, že AI Act neřeší, jestli učitel smí použít AI. Řeší, jestli škola jako organizace ví, co se u ní děje – a jestli lidé, kteří s AI pracují, vědí, co dělají.

Nejdřív dobrá zpráva: velká část povinností se právě odložila

Pokud jste v posledních měsících někde četli, že „od 2. srpna 2026 musí školy zvládnout FRIA, logy a lidský dohled“, tak to už neplatí.

 

V červenci 2026 vstoupil v platnost tzv. Digital Omnibus on AI – nařízení (EU) 2026/1744, které AI Act novelizovalo šest dní před původním termínem. Nejdůležitější změna: povinnosti pro vysoce rizikové systémy (kam patří velká část školních scénářů) se posunuly z 2. srpna 2026 na 2. prosince 2027.

 

Zároveň se ale neodložilo všechno. A přesně to je místo, kde školy dělají chybu – slyší „odloženo“ a přestanou to řešit. Tři věci platí už teď:

 

 

Takže: dva a půl roku na těžkou část, ale AI gramotnost a zákazy jsou po platnosti už rok a půl.

„Proč to nemůžeme dát do školního řádu?“

Tuhle otázku dostáváme skoro vždycky a je to nejužitečnější místo celého tématu, protože jasně ukazuje, o čem AI Act je.

 

Školní řád míří na žáky. Řeší, jestli žák smí odevzdat sloh napsaný v ChatGPT, jestli si u písemky může otevřít mobil, co se stane, když někdo vygeneruje ponižující deepfake spolužačky. To všechno do školního řádu patří a AI Act vám s tím nepomůže.

 

AI Act míří na organizaci a na zaměstnance. Řeší, jestli má škola přehled o nástrojích, které používají její lidé, jestli je proškolila, jestli nepoužívá něco zakázaného a jestli nenechává AI rozhodovat o žácích bez lidské kontroly.

 

Jsou to dvě různé vrstvy, které se nedají spojit do jednoho dokumentu:

 

●   Školní řád je pravidlo vůči žákovi. Vynucuje se výchovnými opatřeními.

●   Interní směrnice k AI je pracovní pokyn vůči zaměstnanci. Vynucuje se pracovněprávně a je to zároveň doklad pro dozor, že škola povinnost splnila.

 

Kdybyste pravidla pro učitele napsali do školního řádu, nemáte ani jedno správně: žáci by četli něco, co se jich netýká, a vůči učitelům by to nebyl vymahatelný pokyn.

„Je to takové AI BOZP?“

Ta analogie je překvapivě dobrá – a je užitečné vědět, kde přesně přestává platit.

 

V čem to BOZP je: povinnost je na zaměstnavateli, ne na jednotlivém učiteli. Zaměstnavatel má lidi poučit, mít o tom doklad a mít nastavená pravidla pro bezpečnou práci. Když se něco stane, ptá se dozor školy, ne učitele.

 

V čem to BOZP není:

 

1. BOZP se dělá jednou ročně a je hotovo. AI nástroje se mění každé tři měsíce. Školení, které mluví o „Copilotu ve Wordu“ a nezmíní, že polovina sborovny používá Gemini v mobilu, je k ničemu.

2. U BOZP je jasné, co je nebezpečné. U AI je hlavní riziko nenápadné: učitel vloží do promptu jméno žáka s diagnózou, protože chce lepší individuální plán. Nikdo se nezraní, nic se nerozbije – jen osobní údaje odešly do služby, se kterou škola nemá smlouvu.

3. BOZP se netýká rozhodování o lidech. AI Act ano, a to je jeho tvrdší polovina (viz níže).

 

Novelizace z července 2026 formulaci o AI gramotnosti navíc mírně zjemnila – místo „zajistit dostatečnou úroveň“ se dnes mluví o „přijmout opatření k podpoře“ AI gramotnosti. Prakticky to znamená, že se škola nebude zodpovídat za to, že jeden učitel z třiceti něco nepochopil. Ale povinnost přijmout ta opatření a mít je doložitelná zůstala.

Nařizuje AI Act používat AI? A může něco zakázat?

Ne a ano.

 

AI Act nikoho nenutí AI používat. Neexistuje povinnost mít ve škole chatbota nebo generovat pracovní listy.

 

Zároveň nezakazuje AI ve výuce. Plošný zákaz AI ve škole nemá oporu v ničem – a materiály NPI to školám říkají poměrně jasně.

 

Co AI Act skutečně zakazuje, je krátký a konkrétní seznam. Pro školy jsou podstatné tři položky:

 

●   Odvozování emocí žáků nebo zaměstnanců ve vzdělávací instituci. Tedy jakákoliv „aplikace, která z kamery pozná, kdo ve třídě nedává pozor / je ve stresu / se nudí“. Zakázáno od února 2025. Výjimka existuje jen z lékařských a bezpečnostních důvodů – marketingová tvrzení edtech dodavatelů o „měření zapojení žáků“ jsou v ČR přesně to, co má škola zastavit v nákupu.

●   Manipulativní systémy zneužívající zranitelnost dětí.

●   Generování CSAM a tzv. „nudifier“ aplikace (vytváření intimního obsahu s identifikovatelnými osobami bez jejich souhlasu) – tento zákaz doplnila právě novela z července 2026. Pro školu to není compliance položka, ale argument do školního řádu a do prevence: nejde o „nevkusnou aplikaci“, jde o nástroj, který je v EU zakázaný.

Sedm situací ze sborovny a co s nimi

Tady je jádro. Podle našich zkušeností tvoří generování pracovních listů 90 % veškeré práce učitelů s AI – a to je zároveň scénář s nejmenšími povinnostmi. Ostatní případy jsou vzácnější, ale citlivější.

 

„Musíme evidovat každý list z Canvy a informovat o něm žáky?“

Ne. A tohle je nejčastější zbytečná obava, na kterou narážíme.

 

Od 2. srpna 2026 platí pravidla o transparentnosti (čl. 50 AI Actu). Zní hrozivě: „musíte označovat AI obsah“, ale povinnost zavádějícího subjektu – tedy školy – je úzká a míří jen na dvě věci:

 

1. Deepfaky. Realistický obsah zobrazující osobu nebo událost, který se nestal. Tady se označuje vždy a viditelně (výjimka pro zjevně umělecká, satirická a fiktivní díla, kde stačí označit vhodným způsobem).

2. Text vygenerovaný AI a zveřejněný s cílem informovat veřejnost o věcech veřejného zájmu. A ani to neplatí, pokud text prošel lidskou redakční kontrolou.

 

Běžný pracovní list, obrázek na pozadí, ilustrace do prezentace, přeformulované zadání, nápady na aktivitu – nic z toho pod povinnost označování nespadá. Nemusíte to evidovat, nemusíte to hlásit žákům, nemusíte na list psát „vytvořeno pomocí AI“.

 

Druhá polovina čl. 50 míří na poskytovatele, ne na školu: to oni musí své generativní systémy technicky značkovat (u systémů na trhu před 2. 8. 2026 mají čas do 2. 12. 2026) a zajistit, aby chatbot byl rozpoznatelný jako stroj. Vy si to jen ohlídáte při nákupu.

 

Pedagogicky samozřejmě může být rozumné žákům říct „tuhle úlohu jsem si nechal vygenerovat“. To ale není povinnost z AI Actu, to je vaše volba.

„Přihlásím se přes soukromý účet a pravidla se mě netýkají, ne?“

Tohle je nejlepší otázka, jaká na naší poslední schůzce se školou padla. Odpověď je krátká: ne.

 

AI Act nerozlišuje podle toho, jaký účet použijete. Rozlišuje, jestli AI používáte v rámci své pravomoci a pro účely školy, nebo v čistě osobní neprofesionální činnosti. Když učitel v pátek večer na svém osobním ChatGPT připraví test na pondělí, je to práce pro školu – bez ohledu na to, kdo účet platí.

 

Přechodem na soukromý účet se tedy pravidlům nevyhnete. Vyrobíte jen dvě horší situace: škola nevidí, co se děje, a data žáků jdou do prostředí, kde nejsou nastavené ochrany.

 

Jak to ošetřit realisticky (a bez policejního tónu):

 

1. Napsat to do směrnice explicitně. Jedna věta: „Pravidla platí pro práci s AI pro účely školy bez ohledu na to, zda je použit školní nebo soukromý účet nebo zařízení.“ Zabíjí to debatu předem.

2. Udělat školní účet výhodnějším, ne povinným. Když školní licence umí víc a nepoužívá data k tréninku, soukromé účty odejdou samy. Zákaz bez alternativy vyrobí jen skryté používání.

3. Nastavit, na co se soukromý účet nesmí použít nikdy. Osobní údaje žáků, texty z interní komunikace, obsah školní matriky. To je hranice, která se neposouvá.

4. Zmínit věkové limity služeb – to je téma u žáků, ne u učitelů, ale ve směrnici bývá praktické mít to na jednom místě.

Co konkrétně má být v té interní směrnici

Osm bodů. Nemusí to mít dvacet stran – u menší školy se to vejde klidně na tři.

 

1. Rozsah: koho se to týká (všichni zaměstnanci) a kdy (práce pro školu, včetně soukromých zařízení a účtů).

2. Seznam schválených nástrojů: co je zelené, co je po dohodě s vedením, co je zakázané. Konkrétní jména nástrojů, ne kategorie.

3. Stop-list: odvozování emocí, jakékoliv nasazení AI jako „automatického soudce“ nad výkonem žáka, nudifier aplikace.

4. Pravidla pro prompty: žádná jména, rodná čísla, diagnózy, adresy, obsah z matriky ani z interní komunikace. Ideálně s dvěma příklady špatně/správně.

5. Pravidlo lidského rozhodnutí: AI může navrhovat, hodnotí člověk. Kdo má pravomoc výstup AI zastavit nebo přepsat.

6. Kdy označovat AI obsah: krátká sekce podle logiky výše – deepfake ano, pracovní list ne, chatbot na webu ano.

7. Co dělat, když se něco pokazí: komu se hlásí, že učitel omylem vložil do promptu údaje žáka. Bez sankčního tónu, jinak se nikdo nepřihlásí.

8. Revize: kdo a jak často seznam nástrojů aktualizuje (minimálně 1× ročně a při každém větším nákupu).

 

K tomu patří inventář AI nástrojů – tabulka „nástroj / kdo ho používá / na co / jaká data do něj jdou“. Nudná věc, ale je to jediný způsob, jak zjistit, co ve škole vlastně běží. V praxi z ní pokaždé vypadne nástroj, o kterém vedení nevědělo.

AI gramotnost prakticky: co je „proškolení“

Zákon nestanoví formu ani frekvenci. Z praxe funguje tohle: jednou ročně pro celou sborovnu, plus krátký blok při zavedení nového nástroje. A hlavně obsah, který odpovídá tomu, co lidé skutečně dělají – tedy z 90 % generování materiálů.

 

Minimum, které má školení pokrýt:

 

●   co je halucinace a proč AI s jistotou tvrdí nesmysly (na příkladu z vašeho předmětu, ne obecně)

●   co se stane s daty, která do nástroje vložíte

●   bias – proč vygenerovaný text může být nenápadně nespravedlivý

●   kde je hranice mezi „AI mi pomohla“ a „AI rozhodla o žákovi“

●   jak vypadá dobrý a špatný prompt v konkrétních školních situacích

 

A doklad, že se školení stalo: prezenční listina, zápis, záznam v systému. Bez toho jste povinnost splnili, ale neumíte to prokázat – což je z hlediska dozoru skoro totéž jako nesplnit.

Kdo to v ČR dozoruje

Dozor nad AI Actem má v Česku vykonávat především Český telekomunikační úřad jako jednotné kontaktní místo, ÚOOÚ v oblasti biometrie a ČNB pro finanční sektor. Adaptační zákon, který doplní procesy, přestupky a sankce (včetně možnosti nejprve vyzvat k nápravě), v době vydání tohoto článku stále prochází legislativním procesem – MPO počítá s účinností v průběhu roku 2026.

 

Pro školu z toho plyne praktický závěr: přesné procedury se budou upřesňovat, ale věci, které máte mít hotové (inventář, směrnice, školení), na tom nezávisí. Jsou to organizační opatření, která si nastavujete sami.

Co udělat v nejbližších 90 dnech

Tři kroky. V tomhle pořadí, protože každý další bez předchozího nemá smysl.

 

1. Zmapovat. Zeptejte se sborovny, co používá. Ne formou dotazníku „přiznejte se“, ale „chceme vědět, co vám funguje, abychom to mohli zaplatit a nastavit bezpečně“. Výsledkem je tabulka nástrojů.

2. Nastavit pravidla. Osm bodů výše. Vydat jako směrnici ředitele, ne jako doporučení.

3. Proškolit a doložit. Jedna sborovna, konkrétní příklady, prezenční listina.

 

Pak stačí do prosince 2027 sledovat jednu jedinou otázku: plánujeme nasadit AI do přijímání, hodnocení nebo zkoušení? Pokud ne, jste hotoví. Pokud ano, začíná se řešit posouzení dopadů na základní práva (FRIA) – a to je téma na samostatný článek.

Potřebujete to nastavit, ne o tom jen číst

Pro školy tuhle agendu děláme kompletně: zmapování používaných AI nástrojů, interní směrnice k AI na míru vaší škole a proškolení sborovny včetně dokladů. Výstupem je pár dokumentů, které obstojí před dozorem, a sborovna, která ví, co smí – ne dvacetistránkový elaborát, který nikdo nečte.

 

Pokud u nás už máte pověřence pro ochranu osobních údajů, navazuje to přímo na to, co o vaší škole víme.

 

Napište nám a projdeme si, co vaše škola reálně potřebuje. Většinou to není tolik, kolik se z první přečtené příručky zdá.